Ž i v o t o p i s    P .     A n t o n í n a    Š u r á n k a

ŽIVOTOPIS MONS. ThDr. ANTONÍNA ŠURÁNKA

Narodil se 29.května 1902 v Ostrožské Lhotě č.p. 28 v rodině Martina a Anny (rozené Vaňkové) jako předposlední ze šesti sourozenců. V deseti letech mu zemřela matka.

Obecnou školu navštěvoval ve svém rodišti, měšťanskou v sousedním Uherském Ostrohu. Klasické gymnázium vystudoval v Uherském Hradišti. Aby mohl studovat, musel dávat kondice bohatším spolužákům. Maturoval v roce 1922. Ještě v tomže roce začal studovat bohosloví na Cyrilometodějské teologické fakultě v Olomouci. Na jeho rozhodnutí studovat bohosloví měl také vliv velký úbytek katolických kněží způsobený hromadným přestoupením do nově založené církve československé.

Na kněze byl vysvěcen 5.července 1926. Primiční mši sloužil ve své rodné farnosti.

Již po tříletém kaplanském působení ve Slatinicích u Olomouce byl v roce 1929 arcibiskupem povolán do kněžského semináře v Olomouci a ustanoven spirituálem, čili vychovatelem kněžského dorostu. Nový úkol nebyl snadný, protože někteří seminaristé ho znali ještě jako bohoslovce.

Když na počátku protektorátu vyhnalo gestapo bohoslovce ze semináře a poslalo je na nucené práce do Německa, byl s nimi i s jejich rodiči v trvalém písemném styku. Pro zbytek bohoslovců, kteří ze zdravotních důvodů nebyli na práce nasazeni, zařídil náhradní vyučování a pokračoval ve výchovné práci. S jejich pomocí posílal nasazeným bohoslovcům látku k rozjímání, tzv. punkta.

Od roku 1940 o prázdninách veřejně působil na Sv. Antonínku. Spolu s jedním ze svých bohoslovců zde žil poustevnickým způsobem života. Ve všední dny v podvečer sloužíval pro mládež z nejbližšího okolí mše s promluvou. Po jejich skončení hrávali hoši kopanou a děvčata různé hry.

V roce 1946 získal P. Šuránek doktorát teologie, na který se připravoval od roku 1935. Ze skromnosti dlouho váhal, zda má požádat o obhajobu dříve ukončené disertační práce - asketickopastorální studie „Kořeny kalvarské oběti“. Tato práce byla vydána knižně.

V roce 1948 přešel P. Šuránek z místa spirituála v kněžském semináři na místo odborného asistenta pastorální teologie na CM fakultě v Olomouci. Došlo k tomu na základě přání nového arcibiskupa Dr. Karla Matochy, který byl před tím na této fakultě profesorem. Když za dva roky byla zrušena i tato fakulta, odmítl přestoupit do nově státem zřízeného a kontrolovaného centrálního semináře v Praze, později přeloženého do Litoměřic. Tímto odmítnutím jasně vyjádřil svůj postoj k tehdejším zásahům státu do života církve. Byl proto z Olomouce vykázán a poslán do Velkého Ořechova u Uherského Brodu, kde působil necelý rok jako výpomocný kněz (kaplan). Zde byl tajně hlídán a jeho dopisy byly cenzurovány.

Počátkem července 1951 byl v kroměřížské nemocnici hospitalizován se zápalem plic. Přesto, že jeho zdravotní stav byl vážný, Státní bezpečnost ho v nemocnici zatkla a neprodleně převezla nejdříve k výslechu do věznice v Uherském Hradišti, a poté do internačního kláštera v Želivě, aniž mu byly sděleny důvody zatčení, uvěznění a nakonec i propuštění. P. Šuránek byl snad jediným vězněm z doby totality, který odmítl opustit vězení. Řekl: „Kdybych odešel, dal bych tím najevo, že souhlasím se všemi křivdami a nespravedlnostmi, které byly spáchány na Církvi Boží a na kněžích, které jsem vychovával.“.

Po vykázání z věznice v říjnu 1955 si mohl P. Šuránek najít práci, ale pouze manuální. Záměrně si zvolil těžkou práci ve vápence ve Štramberku. V květnu 1956 došlo vlivem událostí v Polsku k jistému zmírnění proticírkvení politiky. Zřejmě z těchto důvodů byla P. Šuránkovi Státním úřadem pro věci církevní poprvé nabídnuta možnost opět vstoupit do duchovní správy. Jednání, z počátku slibné, ztroskotalo na podmínkách P.Šuránka, že za prvé ho do duchovní správy musí vyslat jeho arcibiskup a za druhé, že nebude dostávat plat od státu, který se tak slavně prohlásil za bezbožecký. Pracoval tedy dále ve Štramberku na různých místech. Odmítal veškeré jemu nabízené úlevy s odůvodněním: „Nechci mít život snadnější než tolik mých spolubratří, kteří trpí ve vězeních, dolech a jinde.“ Práci v těžkých podmínkách považoval za čest - vyznamenání, možnost projevit svou věrnost církvi a trpět za spolubratry, které vychovával.

Na začátku „Pražského jara“ byl P. Šuránek požádán, aby na ustavující schůzi Díla koncilní obnovy koncem dubna 1968 zhodnotil stav olomoucké arcidiecéze. O kněžích, kteří pochybili, se vyjádřil: „Chybující neodsuzujeme, ale chyby konstatujeme. Lidi milujeme, ale jejich špatné zásady a metody odsuzujeme a neodvolatelně odmítáme.“

V září roku 1968 byl znovu povolán do funkce (tentokrát jen prozatímního) spirituála v obnoveném olomouckém semináři. Mohl se vrátit i na Sv. Antonínek. V roce 1970, na začátku normalizace, byl přinucen ukončit své veřejné působení na Sv. Antonínku.

Na základě intervence blatnického faráře byl pověřen prozatímním duchovním správcem v Blatničce. I zde se intenzivně věnoval pastorační činnosti. Jeho vliv, a to nejen na věřící byl tak velký, že normalizovaná státní správa neviděla jinou možnost, než mu v roce 1975 opět odebrat státní souhlas.

Z Blatničky se přestěhoval nejdříve do Uherského Hradiště, a později se svým synovcem P. Antonínem Dominikem pobýval na farách v Liptani, Písařově a Ludgeřovicích, kde dokončil životopis C.A.Stojana. Na tomto jeho posledním pobytu dostal - necelý rok před smrtí - povolení zpovídat. Tehdejší zdravotní stav mu stejně již kázat nedovoloval.

Zemřel 3.listopadu 1982 v nemocnici v Petřkovicích, pochován byl v rodišti, v Ostrožské Lhotě.

Životní pouť Mons. ThDr. Antonína Šuránka

1902 - 1914    dětství a školní léta
narozen 29.05.1902 Ostrožská Lhota 28
pokřtěn téhož dne (byla slavnost Božího Těla)
otec Martin
matka Anna rozená Vaňková (+ 12.03.1913, podruhé se otec oženil v roce 1918) Antonín byl pátý ze šesti sourozenců.

1914 - 1922 student klasického gymnázia v Uherském Hradišti

1922 - 1926 bohoslovec kněžského semináře v Olomouci

05.07.1926 vysvěcen na kněze v Olomouci

1926 - 1929 kaplanem ve Slatinicích

1929 - 1948 spirituálem kněžského semináře v Olomouci

1948 - 1950 kaplanem u sv. Mořice v Olomouci a zastupujícím profesorem na CM Teologické fakultě

1950 - 1951 kaplanem ve Velkém Ořechově

1951 - 1955 vězněn v internačním klášteře Želiv

1955 - 1962 dělníkem ve Vápence Štramberk (bydlel u svého synovce P. Antonína Dominika v Bartošovicích - do roku 1959 - a v rodině Stanislavových ve Štramberku)

1962 - 1968 důchodcem (bydlel u bratra Josefa v Uherském Hradišti)

1968 - 1970 zatímním spirituálem v semináři Olomouc

1970 - 1975 zatímním duchovním správcem v Blatničce

1975 - 1982 bez státního souhlasu (bydlel u P. Dominika v Písařově - do r. 1980 - a v Ludgeřovicích)

1981 - 1982 dostal státní souhlas k výpomoci ve zpovídání

03.11.1982 zemřel v nemocnici v Ostravě - Petřkovicích

08.11.1982 rozloučení v Ludgeřovicích

09.11.1982 rozloučení v olomoucké katedrále a pohřeb v rodišti

Poznámka: O prázdninách v letech 1939 - 1950 a 1968 - 1970 žil a působil jako duchovní rádce a zpovědník na Svatém Antonínku nad Blatnicí.

Z poslední vůle P. Antonína Šuránka:

„Děkuji milosrdnému Bohu za dar života,
za to, že jsem se narodil v křesťanské rodině,
že jsem byl pokřtěn, křesťansky vychován
a povolán ke svatému kněžství.
I za to děkuji, že jsem byl jako kněz
sedm roků poctivým dělníkem ve Štramberku.
Děkuji všem spolužákům, všem věřícím,
mezi nimiž jsem jako kněz působil,
bohoslovcům a akademikům
za jejich trpělivost a důvěru.
Ani vlast, ani církev jsem, díky Bohu,
v dobách těžkých zkoušek nezradil.
Umírám těžce jsa si vědom veliké odpovědnosti
za pomoc při výchově kněžstva.
Dá-li mi Pán Bůh milost spásy,
budu na své dobrodince pamatovat.“

Přehled publikací napsaných ThDr. Antonínem Šuránkem a o něm

1. Z celého srdce, 1990
2. Kukátka 1, 1992
3. Kukátka 2, 1994
4. Kukátka 3, 2000
5. Dějiny mého povolání 1, 1997
6. Dějiny mého povolání 2, 1998
7. Dějiny mého povolání 3, 1999
8. Dějiny mého povolání 3, 2000
9. Život a dílo P. Antonína Šuránka, 1996
10. Vzpomínky na P. Šuránka, 1993 11. Křížové cesty a rozjímání nad liturgickými texty, 1999
12. Světlo z Beňova, 1994
13. Rád obětoval všechno, 1996
14. Starozákonní rozjímání, 1998
15. Novozákonní rozjímání 1, 2000
16. Růžencová rozjímání, 1998
17. Adorace - růžencová rozjímání, 1999
18. Stavovské promluvy, 2000
19. Novozákonní rozjímání 2, 2001
20. Svatí z pohledu P. Šuránka 1, 2001
21. Svatí z pohledu P. Šuránka 2, 2001
22. Novozákonní rozjímání 3, 2001
23. Rok v Semináři s P. Šuránkem, 2001
24. Novéna k služebníku Božímu P.Antonínu Šuránkovi, 2001
25. Ze života P. Antonína Šuránka, 2002
26. Osudy bohoslovců v Reichu, 2002
27. Modlíme se za posvěcení kněží, 2002

Dodatek:

Kořeny Kalvarské oběti (doktorská práce)
vydal vlastním nákladem Dr. Šuránek v roce 1948

TELEPACE Ostrava zhotovila tyto audiokazety:

Příspěvky přednesené na Sympóziu Život a dílo P. Šuránka, sada 3 kazet
Kázání P.Šuránka na Sv. Antonínku i jinde
Promluvy P.Šuránka na Zelený čtvrtek a Velký pátek
Přednášky a diskusní příspěvky na Dnech P. Šuránka

Diecézní proces k blahořečení P.Šuránka

Proces blahořečení P. Antonína Šuránka byl veden u Arcibiskupství olomouckého od 3.5.1996 do 21.9.1999

Příslušná komise měla celkem 43 zasedání. Vyslechnuto bylo 43 svědků: 1 biskup, 13 kněží diecézních, 2 kněží řeholní, 3 řeholní sestry, 24 laiků (12 mužů a 12 žen)

Shromážděný písemný materiál byl odeslán do Říma Konkregaci pro svatořečení dne 21.9.2000

Spisy obsahují 12 svazků s celkovým počtem stran 3065 formátu A4
Po skupinách:
4 svazky vlastního procesu - 784 stran
4 svazky vydaných Šuránkových spisů - 114 stran
4 svazky spisů nevydaných - 1135 stran

Římská kongregace pro svatořečení potvrdila platnost diecézního procesu dne 9.6.2001

Následovat bude proces římský. S ohledem na množství a náročnost materiálů potrvá římský proces zřejmě delší dobu.

Edituj